Psycholog a dotazy rodičů - Phdr. Lukáš Humpl – klinický psycholog

Univerzita Palackého Olomouc, 10 let pedagogické praxe, 5 let psycholog Slezské nemocnice v Opavě, specializační zkouška z klinické psychologie, psycholog – územní středisko záchranné služby Moravskoslezského kraje a její tiskový mluvčí.

Návštěvy na letních táborech

Dítě v průběhu tábora žije v určitém denním režimu, který bývá obvykle značně odlišný od toho domácího. Letní tábor je o tom, že probíhá bez přítomnosti rodičů. Většina dětí tuto skutečnost bez větších problémů akceptuje, i když chvílemi se po domově či rodičích zasteskne mnohým z nich. Na tom ovšem není nic patologického – jedná se vlastně o pozitivní signál a pevné vazby dítěte směrem k postavám otce, matky či dalších nejbližších.

Za normálních okolností je proto nevhodné dítě na letním táboře vytrhávat z jeho samostatného pobytu návštěvou rodičů. Dítě navíc může takovou aktivitu vnímat i jako rodičovskou kontrolu či nedůvěru. Může mít i obavu z toho, že se stane terčem posměšků ostatních („mámina sukně“).

V odůvodněných případech je rozumné domluvit se na návštěvě dítěte předem s táborovými vedoucími a vyslechnout také jejich názor.

Mobily a telefonování dětem na letní tábor

Některé letní tábory mobilní telefony u dětí přímo odmítají. Pravdou je, že dítě jede na letní tábor především proto, aby trávilo volný čas se svými novými kamarády. Několikrát denně zvonící mobil mu v tom však může být překážkou.

Rovněž opakované telefonáty ze strany rodičů, zejména pokud se nedějí z hlediska potřeby dítěte, jsou zbytečné a dítě rozptylují. Paradoxně mohou u dítěte vyvolat i nejistotu a obavu nebo obdobně jako u návštěv pocit, že mě rodiče kontrolují.

Na druhou stranu, v případě častějších stesků dítěte po rodičích je to často vhodnější možnost, jak ratolest podpořit, než přijet na návštěvu. K tomu ovšem dítě nemusí mít nutně vlastní mobil. Jistě bude možné např. v domluvenou dobu zavolat na telefon vedoucího.

Děti a délka odloučení od rodičů po dobu 10 dnů na letním táboře.

Každé dítě se vyvíjí individuálně a míra jeho samostatnosti proto může být ve stejném věku u různých děti dosti odlišná. Délku pobytu na letním táboře je tedy zapotřebí přizpůsobit každému dítěti individuálně. Obecně lze ale říci, že u dětí do osmi let věku není vhodné odloučení od rodičů na letním táboře po dobu delší než čtrnáct dní. Týdenní či desetidenní pobyty jsou pro menší děti plně dostačující. Dítě se nenásilnou a zábavnou formou učí samostatnosti, získává nové dovednosti a zkušenosti. Učí se také pracovat v kolektivu a být jeho součástí – opět jinak, než je tomu ve školní lavici.

Otázkou je, v kolika případech je navštěvování dětí na letním táboře či pravidelné telefonování jim daleko spíše potřebou rodičů samotných.

Věk dětí pro pohádkový letní tábor 5 – 10 let

Pohádkové příběhy jsou pro děti důležité, neboť sytí jejich fantazii a podněcují mysl. Odpovídají na důležité otázky dítěte pokud jde o porozumění světu a vztahů v něm. Stávají se tedy významným a účinným prvkem v jejich socializaci. Pohádky, ale například i legendy poskytují materiál, ze kterého si děti mohou vytvářet vlastní pojetí o původu a smyslu světa či ideálech.

Zřetelně vyjádřené rozdíly mezi dobrem a zlem umožňují navíc snáze a jednoznačněji pochopit různé situace. Děti se tak mohou daleko lépe ztotožnit s hrdinou příběhu, který je oslovuje. Mohou tak získat nejen množství pozitivních vzorů, které potřebují, ale také poznávat, že i ony mohou mít ve svém životě úspěch.

Množství technických vymožeností, kterými jsme obklopeni (televize, mobily, počítače..), se však stávají jen náhradou za skutečné příběhy. Zábavu často přinášejí v jakési instantní podobě. Dítě přitom nerozvíjí svou představivost ani fantazii, zábavu vlastně pasivně přijímá. Možnost prožít pohádkový příběh formou vyprávění nebo dokonce prostřednictvím vlastní účasti v něm, může dítě obohatit daleko více.

Zasílání dopisů na letní tábor

Pokud jde o kontakt s dítětem, je ve většině případů zcela dostačujícím a bezpečným prostředkem zasílání dopisů či balíků. Nenese s sebou akcent naléhavosti a kontroly, jako tomu může být v případě předchozích možností (telefonování a návštěvy). Na rozdíl od obou má také trvalost v čase – dítě si dopis či pohlednici může schovat a v případě, když mu bude smutno, si jej znovu přečíst. Utvrdit se v tom, že jej blízcí mají stále rádi, i když s nimi teď není, že je doma všechno v pořádku a že o psa se dobře stará tatínek.

Při korespondenci navíc dítě vyvíjí vlastní aktivitu, má čas si srovnat myšlenky a zpravidla se mu tak vybaví nejen přítomný stesk, ale i zážitky, jež má a dobrodružství, kterých se zúčastnil.